Lada Niva
mýtus a skutečnost
O tomto vozidle bylo už napsáno tolik článků, reportáží a testů, že není třeba jej nějak zvlášť představovat. Rozhodl jsem se napsat tento text především z důvodu, že z dostupných článků se stále jen dozvídáme, jak je tento vůz nic moc, až takřka špatný, hrozný, šeredný a děsivý, i když jeho vlastnosti a především schopnosti jsou více než dobré. Často bývá „ testován “ a porovnáván s vozidly jež se srovnat ani pořádně nedají. V podstatě nemohu zodpovědně prohlásit, že jsem kdy četl nějaký opravdu objektivní článek o vozu Lada Niva. To co se dá najít v tisku a na internetu, jsou s odpuštěním solidní bláboly. Navíc je dost patrné, jak tito novináři přepisují ve třech případech jeden jediný článek, takhle bych to uměl také, jenže mým cílem není účelově pohanět Ladu Nivu. Nemám problém poukázat na její nedostatky, ale propadl bych se hanbou nabouchat do tisku ukradený a navíc dost špatně předělaný článek, ale to je výpovědní hodnota kvality konkrétního periodika. Motorističtí novináři či autoři dostupných textů zcela kategoricky opomíjejí objektivitu a inklinují k jednoznačně propagačním verdiktům, což je v přímém rozporu s kodexem novináře. To podle mého názoru není dobré. Důvod tohoto negativního pohledu na vůz Lada, mi známý není, ale jistou dávku prozápadního cítění, marketingových, i zpoplatněných tahů a šlendriánu bych zde zcela upřímně viděl. Proč by pak byl srovnáván ryze terénní vůz s vozidlem SUV ? Zde jsou přece výsledky dané již předem. To je čiré diletantství. Nejsem motoristický novinář, ani odborník, ale jen pouhý uživatel a z části i příznivec tohoto vozu, majitel v pořadí již druhého kusu vozidla Lada Niva. Prvním byla Lada Niva 1,6 s elektronicky řízeným karburátorem Axtex ( r.v. 1995, poslední čtyřkvalt ), kterou jsem měl z druhé ruky, jako zánovní, druhým je zcela nová Lada Niva 1,7i s motorem GM a vstřikováním Bosch. Mohu tedy říci, že toto vozidlo už trochu znám a tak jednomu může přijít poněkud zavádějící, když se odevšad dozvídá, jaký že to vůbec vlastní bolševický motoristický propadák. Podle mého soudu, je to ale zcela naopak. Rozhodně, ne vše co je ruské, musí být hned zákonitě špatné. Tím bych začal a držel se toho. Zde bych připomněl jen 80. a 90. léta v souvislosti se sportovními výsledky Lady, na rallye Dakar, kdy Lada Niva v takřka sériové verzi projížděla tam, kde bezradně stály v dunách odstavené závodní speciály. Pokud je mě osobně známo, tak zde závodníci provedli jen drobné úpravy, na filtru kvůli písku a instalaci bezpečnostního rámu, jinak to byl prakticky obyčejný sériový vůz, první úpravy prováděli až později na vybraných vozech v týmu Poch. Kdo mi nevěří, tomu doporučuji shlédnout dokumenty o této rallye, jež vyšly v edici DVD, uvidíte to také na takřka vlastní oči, nebo ještě lépe, si nastudovat francouzské dokumenty a výslednice této světové soutěže.
Z historického pohledu na terénní vozy a podle průchodnosti těžkým terénem, se Lada Niva vyráběná od r. 1976, dá srovnat snad jedině s ruskými konkurenčními vozidly UAZ, německým Mercedesem G a britskými vozy Land Rover Defender, následované rumunskými vozy ARO, za mořem pak s americkými vozy Jeep a japonskou značkou Toyota Land Cruiser a Mitshubishi Pajero. Toto všechno jsou pravověrné terénní vozy. Historicky starší, jsou oproti Ladě pouze Jeep, Land Rover, Mitshubishi a Mercedes G. Toyota, i ARO jsou potom datované zhruba stejně.
V oblasti designu si myslím, že je Niva ve své kategorii stále v průměru, naprostá většina pravověrných terénních aut, dosud nijak výrazně nevybočila ze základní a původní linie a o interiéru to platí také. Kdo pomluví Nivu s odkazem na tolik omílaného Defendera, je čistokrevný utopista, je to takřka to samé, navíc Defí má tvrdší a křehčí plasty, ale to není vše, vzpomeňme na interiér Suzuki Samuraje a nebo Jimnyho, je to také strohý, chudý a prázdný plast. Japoncům ale přiznám lepší zpracování, to zase ano. Vezměme ARO, UAZ, vše to samé v bledě modrém. Je to prostě tím, že tyto vozy jsou předurčeny surovému zacházení a nulové údržbě. Zde není prostor pro elektroniku, drahé čalounění apod. Na to jsou právě stavěné vozy SUV, ty poskytují uživatelům útěchu ega, komfort či luxus a současně i něco málo projedou, ale v kategorii terénních aut na takové nejapnosti není prostor. Vypláchněte například na podzim, kdy je deštivo např. Santa Fe, Palfindera, Navaru, nebo Land Cruisera hadicí hezky zevnitř a nechte ho stát venku, to bude začátek konce.
Jízdní vlastnosti u Lady Nivy bych osobně hodnotil jako dobré, za dobu praxe s tímto vozem a jeho dvěma modely nepociťuji žádné kritické nedostatky. Pravdou je, že pokud sedneme do Nivy, je nutno počítat s tím, že za hodinu trasu Praha - Brno neuděláme. Za více jak 10 let ježdění s tímto vozem mohu vytknout či spíše poukázat na menší, i když postačující brzdné účinky, osobně bych uvítal trochu silnější účinek brzd, ale i přes to jsem s ní nikdy neboural. Osobně oceňuji a hojně v provozu využívám velký brzdný účinek motoru, mě osobně to přijde užitečné, ale je to věc názoru. Cestovní rychlost se u mě pohybuje v rozmezí 80 až 100 km/h. To je beztak v průměru. Místy se tolik stejně jet ani nedá a na české a zejména středočeské silnice je Niva skoro ideální. Nemohu říci, že by se mi za jízdy vůz nějak citelně nakláněl, podle mě sedí zcela normálně a naprosto dostatečně, to jak u této nové, i co si vzpomínám, u té starší, navíc, pokud nevhodně projedu zatáčku, tak mi náklon udělá každé auto. Zde je rovněž nutné připočítat kladný vliv čtyřkolky. Je fakt, že pro svou celkovou tuhost je trochu náchylnější k “ drncání “ na rozsekaných vozovkách, ale to se dá přežít ve zdraví a podvozek tím nijak zvlášť netrpí, oproti jiným vozidlům. Podvozek je myslím dostatečně dimenzovaný aby se vyrovnal s cestami i necestami. Hlučnost tohoto vozu za jízdy si myslím také nijak nevybočuje nad rámec hlučnosti jiných terénních vozů, u zcela nové Nivy co vlastním, sice tu a tam dochází ještě k nějaké té rezonanci v plastech, ale postupně už se úspěšně blížím konečnému vychytání a rádio se za jízdy poslouchat dá v pohodě, spolujezdec při hovoru je také slyšet dobře a nemusíme na sebe křičet. Mírně slabší je ovšem větrák, ten je skutečně příliš hlučný v obou polohách a navíc ne až tak výkonný. Jinak také je to samozřejmě o pneumatikách, s originálními terénními gumami Lada docela dost hučí, ale s nověji dodávanými univerzály to celkem ujde a v klidu bych to přirovnal k Nisanům, Patrolu a Navaře, co mají mí přátelé a které znám tedy osobně, navíc o něco tišší, než dieselové Mitshubishi L200. Ohledně pohodlí v Ladě Nivě si myslím, že je velmi slušné, originální sedačky jsou dostatečně měkké i pevné a při delší cestě jsem nikdy nepocítil únavu ze sezení, která by byla nad rámec porovnání s jinými i osobními vozy. Ani v jednom z modelů co se ocitly v mých rukách, se mi nepodařilo zničit sklopnou sedačku a to co by vysloužilý sportovec vážím přes 105 kg. Pravda, platí to jen o předních sedadlech, zadní sedadlo do jisté míry nahrazuje trestnou lavici. Pro dospělé je tam málo místa nad hlavou, pro nohy je zde místa dostatek, ale na delší cestování to vzadu prostě není. Mohu li osobně soudit, tak v Defenderu se mi sedělo méně pohodlně, v L200 také.
Jednou z věcí co mohu Nivě vytknout, jsou postranní zrcátka, na můj vkus jsou příliš malá, navíc špatně drží v nastavené poloze. Nic z čeho by se mělo střílet, dá se to napravit výměnou za jiná, navíc ze SRN sem dorazila originální Nivácká zrcátka hodná velkých offroadů, jejich cena se pohybuje kolem tisícovky. S vnitřním zrcátkem nejsou problémy žádné co vím. Další negace je také ne až tak kritická a dá se snadno napravit. Je to absence nějakého solidního osvícení interiéru. Budíky a spínače jsou obstojně osvětlené. Páčky přepínačů mají do multi ovladačů daleko, jsou klasické, jak je známe z klasických žigulíků, ale zase musím uznat, že se mi zatím nikdy neporouchaly, což je třeba nemoc jiných značek aut. Ostatní tlačítka a přepínače jsou pro terénní auto myslím akorát, zde bohužel nějaké “ dotykovky “ nemají co dělat.
Pokud bych měl posoudit jízdní vlastnosti Nivy v terénu, tak musím uvést, že k žádnému extrému jsem se ještě nedostal. Průjezd cca 4 km úvozem, který za deště rozjezdila stavební mechanizace při stavbě plynovodu, vybrané pasáže posázavské cyklostezky, lesní cesty na Slapech, starou motokrosovou trať, ani cesty v povodí rybářských revírů nepovažuji za extrém. Naprostá většina z nich se dá jet na silniční převod a za dvě celoročně. Uzávěrku a terénní převod jsem vlastně ještě nikdy pořádně nepoužil, vyjma toho, abych si je jen vyzkoušel, že tam jsou. V polích jsem jel několikrát v zimě v hlubokém sněhu, kdy mi šel i přes kapotu, ale to také nebyl žádný extra výkon. To že jsem projížděl vodou v potoce cca 50 cm také nebylo na zatopení a skutečnost, že má Niva odtokové kanálky jsem zjistil, až když se mi při rybářské výpravě uvnitř auta vylil barel s nástražními rybičkami a cca 40 litrů vody šlo na podlahu. Když jsem zjistil nápadně rychlý úbytek hladiny vody na podlaze a zastavil jsem, tak se dostavil kýžený objev. Nikam kam nemá voda nezatekla a pokud to odtokové kanálky náhodou nemá, tak prostě jen mám děravé nové auto. Opět se žádný extrém nekonal, rozhodně ne pro toto auto.
S trochou objektivity se o vozu Lada Niva dá uvést jen tolik, že to rozhodně není žádný propadák, ale sakra držák a nenáročný tahoun, nejlevnější pravověrný teréňák. Škoda jen že komerční tlaky nedovolují prodávat na našem trhu i další verze Lady Nivy, jednoznačně by tím odstavily většinu stávající nabídky západních pracovních aut.
Autor : Luboš Žižka